Rozhovor pro festival Být Ženou - Petra Zsaková se ptala Michaely Meery
23.05.2016 15:29
Rozhovor pro festival BÝT ŽENOU
Rozhovor Petry Zsakové zakladatelky festivalu s Michaela Meerou
PZ: Tvoříte Pizzetky ( a nejen je), provázíte přechodové iniciace a meditace IN & OUT BODY, tedy, je toho opravdu hodně, co v životě stíháte...ale kde v životě cítíte největší vášeň? Co vám teď dělá největší radost?
MM: Je pro mne těžké napsat, co je pro mne největší vášeň, když je to život sám. Ona ta vášeň i extatická radost se prozíráním do sebe mění v Přítomnost, prožívání je pak více uvnitř a jsem tišší. Pak je vše vášní, radostí a dobrodružstvím zároveň. Třeba včera, s partnerem jsme chodili po bankách zjistit, jaký úvěr dostaneme na naše bydlení. Partner s ženou u počítače vedou hovor, střídavě si prohlížím místnost banky, úřednici a vše kolem…začíná mi nabíhat vnitřní ( poté i vnější) záchvat smíchu, jaké kulisy a role jsme si my lidé vytvořili pro hru- iluze štěstí. No a pak začala úřednice mluvit úplně jiným jazykem…pravdu, co je za tou celou bankovní sférou. Takže největší radost mi dělá, když jsme v Pravdě.
PZ: V čem vy sama se cítíte nejlépe? Co nejraději nosíte? Popřípadě je nějaká barva, která vás teď momentálně nejvíc oslovuje?
MM:Pokud myslíte naše”skafandry”J, aby nám nebylo zima, tak vše, co je jako má druhá kůže. Hodně úplety a barvy…mnohdy také nic, pokud je možnost a teplo.
Nenechávám si nic na potom, také neskladuji. Jak se proměnuji, tak ladím i ty skafandry. Máme s partnerem jednu skříň společně, což naši kamarádku přivedlo do stavu – to není možné, že ti to stačí. No stačí…když neskladuji, co nenosím i oblečení je v pohybu.
PZ: Přijedete k nám na Moravu s Přechodovou iniciací Menarché. Kde jste se vy sama učila, a která žena vás inspirovala?
MM: Co se týče iniciace Menarché, tak mne neučil nikdo. Vzniklo to samo ze sebe, kdy od roku 1993 se intenzivně zajímám Kdo Jsem, a to mne přivedlo k Ernestýně Velechovské, Pavle Maškové- nyní Sofie Kalyani Sarras, Jiřímu Vackovi, Míle a Edurdu Tomášovým, Marcelce z hor a mnoha dalším východním mistrům, které jsem měla možnost poznat i osobně. Ženské kruhy a meditační setkání mne mnohému naučili, zásadní učitelkou(mistrovouJ) v těle, pro mne v tomto životě, je Sofie Kalyani. Transformátorem je také “můj” partner, který si nenápadně žije sjednocení, a žití s ním je prohlubující cesta k sobě v humoru i radosti.
PZ: Vidíte rozdíl mezi ženami v Čechách a na Moravě?
MM: Dříve osobnost nějaké rozdíly vnímala. Určitě nás ovlivňuje, kam se narodíme, kde pobýváme a s kým se potkáváme. Místa jsou různá…ženy jsou ženy, jestli tady nebo někde jinde, je JednoJ Objevil se teď obraz, který mne rozesmál. Žena ženě říká: Jsem z Čech. Druhá: Jsem z Moravy…takže rozdíl je jen v místě…a zůstává Jsem.
PZ: Jaká je vaše vize budoucnosti? Kam byste si přála dál směřovat?
MM: Co se týče tvořivosti, tak naplnit poslání, proč jsem tady. Je to o založení společnosti, která bude vystavena na novém paradigmatu. Nově ovlivní vzdělání i tvoření. Měla bych to stihnout, než odejdu z tělaJ, aby další bytosti mohli v započatém díle pokračovat. Také Pizzetky tři roky pracovali v ústranní se dvěma pomůckami, aby se nyní s nimi mohlo jít na ministerstvo školství a zdravotnictví.
Už to je velké dobrodužství, zda to vyjde. A to, co je nehmotné…uhnout z cesty tomu přání, že si přejiJ
PZ: Zaujala mě vaše Vize Plnohodnotného Života žen, mužů a dětí...můžete to trochu popsat?
MM: Tato Vize byla seslána v prosinci 2015 a během týdne najednou bylo vše hotovo. Vnitřně cítím, že to je to dílo, proč tu jsem. Záměrem je založení spolku - společnosti, která bude vystavena na zcela nových principech právě pro plnohodnotný život nás všech. Podporovat bytosti a vytvářet takové skutky, aby se lidem žilo svobodně, lépe a šťastně. Bude poporovat nové modely vzdělávání, tvořivosti, komunikaci a rodiny, aby naše životy nabývali na plnohodnotnosti. Název vznikal ve spolutvořivosti se Sofií Kalyani a Štěpánkou Čížkovou při přípravě 3. Narozenin Pizzetek. S touto Vizí seznámím i účastníky festivalu Být ženou.
PZ: děkujeme za rozhovor a zveme vás na festival Být ženou...www.bytzenousumperk.cz
MM: Je pro mne těžké napsat, co je pro mne největší vášeň, když je to život sám. Ona ta vášeň i extatická radost se prozíráním do sebe mění v Přítomnost, prožívání je pak více uvnitř a jsem tišší. Pak je vše vášní, radostí a dobrodružstvím zároveň. Třeba včera, s partnerem jsme chodili po bankách zjistit, jaký úvěr dostaneme na naše bydlení. Partner s ženou u počítače vedou hovor, střídavě si prohlížím místnost banky, úřednici a vše kolem…začíná mi nabíhat vnitřní ( poté i vnější) záchvat smíchu, jaké kulisy a role jsme si my lidé vytvořili pro hru- iluze štěstí. No a pak začala úřednice mluvit úplně jiným jazykem…pravdu, co je za tou celou bankovní sférou. Takže největší radost mi dělá, když jsme v Pravdě.
PZ: V čem vy sama se cítíte nejlépe? Co nejraději nosíte? Popřípadě je nějaká barva, která vás teď momentálně nejvíc oslovuje?
MM:Pokud myslíte naše”skafandry”J, aby nám nebylo zima, tak vše, co je jako má druhá kůže. Hodně úplety a barvy…mnohdy také nic, pokud je možnost a teplo.
Nenechávám si nic na potom, také neskladuji. Jak se proměnuji, tak ladím i ty skafandry. Máme s partnerem jednu skříň společně, což naši kamarádku přivedlo do stavu – to není možné, že ti to stačí. No stačí…když neskladuji, co nenosím i oblečení je v pohybu.
PZ: Přijedete k nám na Moravu s Přechodovou iniciací Menarché. Kde jste se vy sama učila, a která žena vás inspirovala?
MM: Co se týče iniciace Menarché, tak mne neučil nikdo. Vzniklo to samo ze sebe, kdy od roku 1993 se intenzivně zajímám Kdo Jsem, a to mne přivedlo k Ernestýně Velechovské, Pavle Maškové- nyní Sofie Kalyani Sarras, Jiřímu Vackovi, Míle a Edurdu Tomášovým, Marcelce z hor a mnoha dalším východním mistrům, které jsem měla možnost poznat i osobně. Ženské kruhy a meditační setkání mne mnohému naučili, zásadní učitelkou(mistrovouJ) v těle, pro mne v tomto životě, je Sofie Kalyani. Transformátorem je také “můj” partner, který si nenápadně žije sjednocení, a žití s ním je prohlubující cesta k sobě v humoru i radosti.
PZ: Vidíte rozdíl mezi ženami v Čechách a na Moravě?
MM: Dříve osobnost nějaké rozdíly vnímala. Určitě nás ovlivňuje, kam se narodíme, kde pobýváme a s kým se potkáváme. Místa jsou různá…ženy jsou ženy, jestli tady nebo někde jinde, je JednoJ Objevil se teď obraz, který mne rozesmál. Žena ženě říká: Jsem z Čech. Druhá: Jsem z Moravy…takže rozdíl je jen v místě…a zůstává Jsem.
PZ: Jaká je vaše vize budoucnosti? Kam byste si přála dál směřovat?
MM: Co se týče tvořivosti, tak naplnit poslání, proč jsem tady. Je to o založení společnosti, která bude vystavena na novém paradigmatu. Nově ovlivní vzdělání i tvoření. Měla bych to stihnout, než odejdu z tělaJ, aby další bytosti mohli v započatém díle pokračovat. Také Pizzetky tři roky pracovali v ústranní se dvěma pomůckami, aby se nyní s nimi mohlo jít na ministerstvo školství a zdravotnictví.
Už to je velké dobrodužství, zda to vyjde. A to, co je nehmotné…uhnout z cesty tomu přání, že si přejiJ
PZ: Zaujala mě vaše Vize Plnohodnotného Života žen, mužů a dětí...můžete to trochu popsat?
MM: Tato Vize byla seslána v prosinci 2015 a během týdne najednou bylo vše hotovo. Vnitřně cítím, že to je to dílo, proč tu jsem. Záměrem je založení spolku - společnosti, která bude vystavena na zcela nových principech právě pro plnohodnotný život nás všech. Podporovat bytosti a vytvářet takové skutky, aby se lidem žilo svobodně, lépe a šťastně. Bude poporovat nové modely vzdělávání, tvořivosti, komunikaci a rodiny, aby naše životy nabývali na plnohodnotnosti. Název vznikal ve spolutvořivosti se Sofií Kalyani a Štěpánkou Čížkovou při přípravě 3. Narozenin Pizzetek. S touto Vizí seznámím i účastníky festivalu Být ženou.
PZ: děkujeme za rozhovor a zveme vás na festival Být ženou...www.bytzenousumperk.cz
