Mariana Marie
Ráda nosím pizzetku Něha, něžně obkresluje
moje boky a já se v ní cítím žensky křehká. Když jsem v ní poprvé přijela k
rodičům, přešlo to ještě bez komentáře, ale bylo cítit, že se něco děje. Při
našem dalším setkání už to mamka nevydržela a ozvala se. Začalo to: "No to
ti snad ani nebudu říkat, jak jsme dřív říkaly ženám, které chodily takhle
neupravené a nosily šaty na kalhoty!" Nakonec jsem se dozvěděla, že to
jsou cuchty!;o) Pobavilo mě to a zeptala se mamky, jestli jí můžu říct, co je
"zakódované" v tom kousku krajky, který mám na svých bocích a
podbřišku. Ano, chtěla to vědět a já jí to řekla. Další den, kdy jsem se
všichni chystali na návštěvu, přišla a řekla: "No snad si zase nebudeš
brát tohle!" To už mě lehce vytočilo, takže jsem odsekla, že budu nosit,
co budu chtít. Na to mamka opáčila, že dvacet let vedla obchod s šaty pro ženy
a přece pozná, co mi sluší. Tak jsem jí ale připomněla, že tohle není jen tak
ledajaký kus krajky a že už jsem jí přece říkala, co je "za ním".
Mamka vytřeštila oči a ptala se: "A co je za ním?" A já najednou
pochopila, že mě den předtím vůbec neslyšela a ani slyšet nemohla, protože
jemnost, křehkost, něžnost a zranitelnost ženství je pro ni taková bolest,
možná až ohrožení, že mě ani slyšet nemohla.
Miluju svoji mamku a mám ji ve velké úctě, ale já jdu svou vlastní cestou a už
jsem připravená přijmout a podpořit v sobě své vlastní ženství. A teď už i vím,
že to někoho kolem mě může i bolet! Děkuji mami za tohle uvědomění!
A děkuji sobě, že si dovoluji být sebou, být jemná, něžná, křehká a krásná
žena.
Něhu občas střídám s Dynamickým květem a myslím, že už brzo přijde i Červená
královna!;o))))
Přeji spoustu něhy a jemnosti sama k sobě nám všem!